Život

František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka. V rodném městě navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1899 dva roky studoval techniku ve Vídni. Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže. V roce 1909 zahájil své studium na malířské akademii v Drážďanech, o rok později však znovu odjel do Paříže.

Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako karikaturista v redakci Lidových novin a později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života.

Po vypuknutí 1. světové války v srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Dne 13. září téhož roku byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum a místo jeho úmrtí není známo.

Dílo

Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“

Gellnerovy verše jsou prosté, mají pravidelný verš i rým a blíži se prozaickému sdělení. Jsou napsány formou popěvku nebo písně. Gellner ve své básnické tvorbě hojně využíval dobových forem lidové zábavy (kuplety, šansony).

Otevřenost sdělení je až šokující. Zdánlivě autor sám sebe v očích čtenářů snižuje. Píše o sobě kriticky a s cynismem, ale cynikem není, pouze se pokouší sám sebe moralizovat. Zastírá přitom touhou po skutečném citu a svou bolest a zklamání.

Jeho dílo bylo výrazně ovlivněno anarchismem.

Do značné míry je též ideálem básníka podle F. X. Šaldy. Proto, že se oprošťuje od „veškerých zbytečných poetismů“ a píše poezii velice přímou s minimem složitých obrazů známých například od tzv. francouzských prokletých básníků (lartpourlartistů), by se jeho styl dal nazvat „expresionismem v poesii“ – důležité je vyjádřit myšlenku, přesně a nezkresleně, opisy jsou zbytečné.

Umělecké prostředky

Gellner ve svých básních často přiblížuje rytmus lidovému popěvku. Používá banální rýmy, nepoetická slova, častá je u něho i nemetaforičnost.

Sbírky
Po nás ať přijde potopa (1901, převážně subjektivní lyrika, osobní cynická zpověď, prvky anarchismu)
Radosti života (1903, 35 básní různé tematiky a žánru) Reagují na falešnou dobovou morálku, na dobové pokrytecké maloměšťáctví. Gellner záměrně zdůrazňuje protiliterárnost a protidekadenci.
Nové verše (1919, posmrtně vydaný soubor básní). Jakési zklidnění.
Don Juan (časopisecky 1914, knižně 1924, román ve verších)

František Gellner v české hudbě

Některé jeho básně byly zhudebněny a hrány, popř. vydávány na CD. Jaromír Nohavica hrával Radosti života. Punk-rocková skupina Visací zámek měla v repertoáru postupně tři básně Františka Gellnera: Všichni mi lhali, Perspektiva a Buď matko Boží pomocna. Dále rozpadlá punková skupina Malomocnost prázdnoty hrála píseň Nečekám nic od reforem (část cyklu Radosti života). Pepa Nos zhudebnil a hraje básně To je teď celá moudrost moje, Všichni mi lhali a Perspektiva. Báseň Václava Hraběte Jam Session s Františkem Gellnerem zhudebnil Vladimír Mišík.