U vína

Kde lidského ducha je záchrana?
Dnes jaksi úzko je mi.
Jak haluz klátím se odraná
mezi nebem a zemí.

Kulatý světe, kam spěje tvůj chvat?
Zastav se se svým synem,
jenž musí tvůj záhon zalévat
zlatě jiskřícím vínem,

jiskřivým vínem, jímž častuješ
své nepříliš zhýčkané hosty,
kteří zpět dobýti nechtějí než
na chvíli pohled svůj prostý.

Strach spadne a srdce omládne.
Vidím od svého stolu
v koutě dva milence příkladné,
jak důvěrně hovoří spolu.

Neznám Vás, paní z ulice?
Váš zjev mně lhostejný není.
Váš turban sluší vám velice
při nočním osvětlení.

Tvář vaše bledá mne dojímá snad
či bohatý vlas váš černý,
že se mi tolik chce přísahat:
— Navěky sluha váš věrný! —

Noc ve své bláznivé pokoře
s kouzlem i slibem svým hyne.
Závojem dýmu v prostoře
mé oči hledají jiné.