Jarní noc působí sic blahodárně


Jarní noc působí sic blahodárně,
těžko však radovat se o vodě.
Má garderoba visí v zastavárně,
jako já visím v každé hospodě.

Je v světě velmi málo dobrých lidí
a ještě méně je tu kreditu;
za svoji zbytečnost v mé kapse stydí
se domovní klíč a klíč od bytu.

Rodičům lezou za nehty mé dloužky
a nešetřím jich, synek nevděčný,
a dělám všecko, jenom ne své zkoušky.
Však dobře vím: jsem člověk zbytečný.

Mne těší jen, že každý zbytečný je,
poslední trhan jak muž výtečný,
že zbytečné je všechno, co tu žije
i nežije. - Jsem člověk zbytečný. –

Udělala mi panenka Nečekám nic od reforem Píseň Od rána dřepěl jsem vesele Po nás potopa Vzpomínka Drobky pod stůl hází nám osud Bláznění vjelo do párů Vlak do nádraží zvolna vjel Neděle Stísněnost A nový den se hlásil kuropěním Když skutečnost mou nezlomila bytost Rum smutně pil pan ředitel... A nastává mi tuším vážná jízda Psaní V kavárně u stolku lecco se řekne... U vína Noc byla Besedy Pohár k zemi padá Štědrovečerní Pomalu v revolver se ztrácí víra Nálada tichých večerů Poslední věci O věrnost a věčné lásce Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití Už se mi k smrti protiví
Noc byla touhou přesycená Sentimentální žádosti Na sofa zeleném Napsala mi psaní Perspektiva Kočky mňoukali na střeše Puberta Bezcestí Záchvat nervózní Všichni mi lhali, všichni mi lhali Smuteční Já jsem k tobě nepřišel A těla žen jsou rozkošná a sladká Demaskovaná láska Nic vyčítat ti nechci, moje milá Jarní noc působí sic blahodárně To je teď celá moudrost moje Ožeň se, bratře, ožeň se, bratře Vzdušné vidiny Konečně je to možná věc Přetékající pohár Elegie Ponížení Na dnešek měl jsem pěkný sen Vzpomínka Po letech Píseň zhýralého jinocha Kuplet o ženské emancipaci