O věrnosti a věčné lásce

O věrnosti a věčné lásce řečí
mluvila dojemnou.
Já viděl stopy, které o těch svědčí,
co šli tu přede mnou.

Řek jsem jí: Život moje srdce zkazil,
ty uzdravíš je zas.-
Však nedůvěrou pohled její zmrazil.
Tak cize zněl můj hlas.

V úzkostném tichu šli jsme ke hřbitovu.-
Slyš, všecko marné je,
má znejmilejší, nelze věřit slovu
a není naděje.

Na hroby nehleď. Upři zraky jinam.
Ztiš lítost svou a hněv.
Přitul se blíž, ať v těle zahoří nám
zkažená, černá krev.