Už se mi k smrti protiví...


Už se mi k smrti protiví
ve svých citech se nimrat.
Už se mi k smrti protiví
bolestí svou se šimrat.

Nejlépe bylo by přetrhnout
všechna pouta a svazky,
minulost svoji zavrhnout,
zříci se poslední lásky,

cynickým smíchem zabušit
v marnou ješitnost svoji,
stesk svého srdce přehlušit
bouřemi, bídou a boji.

Nejlépe bylo by vzdálit se
a nikdy se nenavrátit,
svým bližním a nejbližším ztratit se
a sám sobě se ztratit.

Udělala mi panenka Nečekám nic od reforem Píseň Od rána dřepěl jsem vesele Po nás potopa Vzpomínka Drobky pod stůl hází nám osud Bláznění vjelo do párů Vlak do nádraží zvolna vjel Neděle Stísněnost A nový den se hlásil kuropěním Když skutečnost mou nezlomila bytost Rum smutně pil pan ředitel... A nastává mi tuším vážná jízda Psaní V kavárně u stolku lecco se řekne... U vína Noc byla Besedy Pohár k zemi padá Štědrovečerní Pomalu v revolver se ztrácí víra Nálada tichých večerů Poslední věci O věrnost a věčné lásce Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití Už se mi k smrti protiví
Noc byla touhou přesycená Sentimentální žádosti Na sofa zeleném Napsala mi psaní Perspektiva Kočky mňoukali na střeše Puberta Bezcestí Záchvat nervózní Všichni mi lhali, všichni mi lhali Smuteční Já jsem k tobě nepřišel A těla žen jsou rozkošná a sladká Demaskovaná láska Nic vyčítat ti nechci, moje milá Jarní noc působí sic blahodárně To je teď celá moudrost moje Ožeň se, bratře, ožeň se, bratře Vzdušné vidiny Konečně je to možná věc Přetékající pohár Elegie Ponížení Na dnešek měl jsem pěkný sen Vzpomínka Po letech Píseň zhýralého jinocha Kuplet o ženské emancipaci