Ponížení

Dvě modré oči smutně v sny mé svítí.-
Snad za hříchy mé vášně je to trest.-
Mně teskným žalem rozvlnily žití
a kdo ví, komu v touze budou kvést.

Můj smíchu cynický, proč mlčíš dneska?
Vždyť plno žen je večer na ulicích,
a mezi nimi stvořeníčka hezká,
smyslné růže žhnou jim na lících.

Zmlknul můj smích i hrdost má a síla.
Před holkou hrbím hřbet svůj odporně,
jež přede mnou své dveře přirazila.
0 kousek lásky žebrám pokorně.

Udělala mi panenka Nečekám nic od reforem Píseň Od rána dřepěl jsem vesele Po nás potopa Vzpomínka Drobky pod stůl hází nám osud Bláznění vjelo do párů Vlak do nádraží zvolna vjel Neděle Stísněnost A nový den se hlásil kuropěním Když skutečnost mou nezlomila bytost Rum smutně pil pan ředitel... A nastává mi tuším vážná jízda Psaní V kavárně u stolku lecco se řekne... U vína Noc byla Besedy Pohár k zemi padá Štědrovečerní Pomalu v revolver se ztrácí víra Nálada tichých večerů Poslední věci O věrnost a věčné lásce Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití Už se mi k smrti protiví
Noc byla touhou přesycená Sentimentální žádosti Na sofa zeleném Napsala mi psaní Perspektiva Kočky mňoukali na střeše Puberta Bezcestí Záchvat nervózní Všichni mi lhali, všichni mi lhali Smuteční Já jsem k tobě nepřišel A těla žen jsou rozkošná a sladká Demaskovaná láska Nic vyčítat ti nechci, moje milá Jarní noc působí sic blahodárně To je teď celá moudrost moje Ožeň se, bratře, ožeň se, bratře Vzdušné vidiny Konečně je to možná věc Přetékající pohár Elegie Ponížení Na dnešek měl jsem pěkný sen Vzpomínka Po letech Píseň zhýralého jinocha Kuplet o ženské emancipaci